Canisterapie v dětské skupině není jen o kontaktu se psem, ale především o pozitivní zkušenosti a budování důvěry mezi zvířetem a dětmi. Pro některé děti je to vždy velmi radostné setkání, pro jiné překonání obav a velký osobní posun. I proto považuji canisterapii za velmi cennou součást programu, která dětem umožňuje získat zkušenosti, které mohou ovlivnit jejich vztah ke zvířatům.

Do naší dětské skupiny pravidelně dochází paní se dvěma psy – konkrétně s dvěma francouzskými buldočky. Každé setkání je pečlivě připravené a promyšlené tak, aby bylo pro děti zábavné, přínosné a zároveň bezpečné. Celý program trvá přibližně hodinu a pokaždé nabízí dětem nové zážitky. Na začátku se pejsci volně pohybují po třídě, „zdraví se“ s dětmi očicháváním a mazlením a postupně navazují první kontakt. Děti mají možnost si na psy zvyknout, pohladit je a získat si k nim důvěru. Poté následuje řízená část, ve které děti plní různé úkoly a zapojují se do aktivit s pejsky. Během setkání děti například oblékají buldočkům vodítko a chodí s nimi po třídě, skládají tematické „psí“ skládačky, nalévají vodu z malých kalíšků do psí misky, dávají pejskům žrádlo, schovávají pamlsky pod kelímky, kde je poté pejsci hledají nebo sbírají umělá psí hovínka do pytlíků. Na závěr každé aktivity děti odměňují pejsky psí dobrotou. Jako bonus má lektorka vždy připravený malý dárek, který si děti vyzdobí a poté odnášejí domů – například malého pejska z překližky, omalovánku nebo drobnou dobrotu.

Tyto aktivity nejsou jen zábavou, ale děti při nich rozvíjí spoustu dovedností. Mezi ně patří například jemná i hrubá motorika, koordinace, rovnováha, soustředění, trpělivost, spolupráce i sociální dovednosti. U některých dětí může klidně vznikat první přímý kontakt se zvířetem. Ve skupině jsou děti, které jdou k pejskům hned a bez obav, ale i takové, které potřebují více času, aby si získaly důvěru. Vždy se však podaří, že se každé dítě pejsků alespoň dotkne a překoná svůj strach. Musím ale říct, že mi při lektorování chybí prevence bezpečnosti v běžném životě. Některé děti opravdu nemají žádné zábrany pejsky různě tulit, hladit nebo si k nim lehnout. Sama mám vlastní zkušenost nejen z dětství, ale i s vlastním dítětem, kdy se mi pes po synovi ohnal a kdybych včas neucukla, pes by se zakousl do jeho ruky. Od malička je tedy učím větší obezřetnosti a cizí psy obcházíme vždy velkým obloukem. Jsem velmi opatrná i v blízkosti rodinných psů a oba syny držím pokaždé v bezpečné vzdálenosti. Vnímám, že můj strach je možná přehnaný. Jsem ale vděčná, že můj syn má možnost získat takto pozitivní zkušenost se psem v bezpečném prostředí a vytvořit si k nim kladný vztah.

Canisterapie nám do dětské skupiny nepřináší jen pejsky, ale i spoustu drobných momentů, jako je jemnost, úsměvy a malá vítězství nad vlastním strachem.

 

Tereza