Po narození naší dcery se zdálo být vše perfektní. Skvěle prospívala, jedla, spinkala; no zkrátka šťastné a spokojené miminko. Kolem třetího měsíce jsem si všimla, že se jí na tvářičce dělají malé červené skvrny, kterým jsem nejdřív nevěnovala žádnou pozornost. Když ale místo na jejím obličeji stále červenalo a zvětšovalo se, začínalo to být divné. Během pár dní bylo takových míst více. Na bříšku, nožičce, krku. A tak začal náš boj.

Vždycky jsem si myslela, že ekzém je taková viditelná banalita, která občas svědí. To byl velký omyl. Alespoň v případě mé tenkrát pětiměsíční dcery. Ekzém se nekontrolovatelně rozšiřoval a několik jeho částí začalo silně mokvat. Dcera se škrábala do krve ve dne i v noci a nemohla se soustředit na nic jiného. Každý její zoufalý pláč a otevřené rány na tělíčku se zdály být jako noční můra. A tak i já, jako její maminka, jsem ekzému věnovala velké množství slz.

Hned začal kolotoč návštěv u různých lékařů. Pediatr, kožní lékař, alergolog, další alergolog. Všichni měli stejnou radu. Kortikoidy. Nejdříve jsme poslechli a opravdu jí kortikoidy dali. Počáteční radost, že konečně něco zabírá, velmi rychle vystřídalo zklamání. Jakmile jsme je vysadili, vše bylo zpět. A ještě s dalšími ložisky navíc. Byla to dočasná pomoc s podmínkou následného zhoršení. Když se tahle zkušenost opakovala, řekli jsme si s partnerem, že takhle ne. A začali jsme s tím bojovat sami.

Každou volnou chvíli jsem trávila hledáním nějakého jiného řešení. Ovesné koupele, speciální mýdlo, žádné mýdlo, mastičky, žádné mastičky, solné jeskyně, diety a tak dále. Když nám u další návštěvy alergologa vyšla alergie na bílkovinu kravského mléka, měla jsem radost. Je to vyřešené. Jelikož jsem dceru kojila, přestala jsem jíst vše, co tuto bílkovinu obsahovalo. Zkoumala jsem doslova každou potravinu, jestli neobsahuje něco nevhodného, co by dceři mohlo přihoršit a už jsem pomalu nedokázala myslet na nic jiného. Když jsme ani tak neviděli žádné výsledky, přestala jsem v jejích deseti měsících kojit, abych měla plnou kontrolu nad vším, co sní.

Když jsem jednoho večera opět projížděla internet a hledala nějaký zázrak, narazila jsem na imunoložku, která se několik let věnuje léčení atopických projevů a vyhasnutí alergických reakcí u miminek pouhou prací se stravou. Okamžitě jsem ji kontaktovala a začal nový boj. Několik týdnů jsme jeli podle jejího plánu, kdy jsme postupně zařazovali alergeny do stravy dcery tak, aby si na ně tělo postupně zvykalo. Šlo to pomalu, ale jistě a my začali vidět pokroky. Od olíznutí jogurtu z dětské lžičky jsme se dostali k snězení jogurtu celého, a to naprosto bez reakce. Prostě to fungovalo. Vlastně mi to najednou přišlo jednoduché. Dnes už vím, že ekzém se dá vyléčit opravdu jen zevnitř těla a žádné vnější přípravky prostě zázrak neudělají.

Naše cesta byla dlouhá, ale má svůj šťastný konec. Dnes je moje dvouletá dcera bez ekzému a může jíst, co se jí jen zachce. Žádné alergie, žádné trápení. Nejjednodušší cesta není vždycky tou nejlepší.

Maminky, které si procházíte podobným peklem, nevzdávejte to! 

Michaela