„Já jsem chtěl pomoct jen s jedním rukávem.“ „Chtěl jsem si tu čepici sundat sám.“ „Chci modrou lžičku.“ „Takhle jsem nechtěl ten jogurt otevřít.“

Vracíme se ze školky. Vše se zdá být v pořádku, ale jen se otevřou dveře domů, emoční výbuch začíná. Vše je špatně. Snažím se udržet nervy, jak jen to jde, ale nepomáhá to. Pak už taky bouchám, křičím, vyhrožuju, a nakonec se běžím zavřít a nadechnout do jiné místnosti. Připomínám si, že to je jen přetížené dítě a v tuhle chvíli potřebuje hlavně můj klid a pomoct těmi emocemi provést. Často se mi ten tak potřebný klid nedařilo najít a měla jsem pocit, že nezdařených příchodů je mnohem více než těch klidných. Potřebovala jsem nějaké funkční řešení, a tak jsem začala pátrat.

Objevila jsem profil jednoho ergoterapeuta, který zveřejnil hned několik způsobů zklidnění dítěte, a tak jsem neváhala je postupně vyzkoušet.

První, který nám opravdu hezky zabírá nese název „Parní válec“. Dítě si lehne na záda nebo na bříško a pomocí gymnastického míče se jemně masíruje celé tělo. Protože gymnastický míč nemáme, používáme malý měkký balón, se kterým nám to také krásně funguje. A výsledkem jsem byla příjemně překvapená. Na synovi je vždy vidět, jak se celé tělíčko uvolní a jeho nervový systém se krásně zklidní. Tato metoda nás už několikrát zachránila i při dětské návštěvě. Pro děti může být náročné, když jim někdo zasahuje do jejich bezpečného prostředí, hraje si s jejich hračkami a vytváří se tak více konfliktních situací. V takové chvíli odvádím syna do jiné místnosti a znovu beru balón a masíruju, dokud se jeho tělíčko viditelně neuvolní. Někdy si u toho povídáme, někdy mlčíme. Nechávám na něm, co je mu v tu chvíli příjemnější. Po takto stráveném společném čase, je mnohem jednodušší se s ním znovu v klidu domluvit. Dokonce si syn občas o takovou masáž řekne sám.

Další tip, který jsme vyzkoušeli a sami si nazvali jako „Palačinka“ nebo „Tortilla“, měl trošku jiný výsledek, než jsme očekávali. Celý proces by měl spočívat v tom, že dítě zabalíme, kromě hlavy, celé do deky, kterou po stranách zakasáme a trochu stáhneme. Dítě se potom cítí bezpečně a tělíčko se zase uvolní. Mému synovi však tento způsob moc nevyhovoval a nebylo mu příjemné být takto stažený delší čas. Naopak se mu ale velmi zalíbilo, když se zatáhlo za okraj a celý se z deky vymotal. Tato metoda sice neměla očekávaný účinek, ale místo toho nám přinesla spoustu smíchu a radosti.

Třetím a posledním tipem je masáž rukou nebo nohou. Syn má tyto masáže od malinka velmi rád a vždy se při nich zklidní. U masáže si často moc hezky popovídáme, a dokonce nám jeden čas sloužila jako uspávací prostředek, kdy syn do pár minut při masáži usínal.

Ačkoli chvíle, kdy emoce vybuchují, bývají náročné a vyčerpávající, skrývají v sobě i velkou příležitost. Příležitost zastavit se, zpomalit a být s dítětem skutečně blízko. Každé takové zklidnění není jen návratem ke klidu, ale i dalším upevněním vzájemné důvěry, pocitu bezpečí a celkového vztahu s dítětem. Možná neexistuje univerzální návod na klidné dítě, ale můžeme najít spoustu malých cestiček, jak se k němu společně vracet.

 

Tereza

 

Zdroj: @danstribrny