Za poslední roky jsem poznala hodně maminek, a tak i hodně různých přístupů k mateřství a výchově dětí. Každá svádí dennodenně své malé boje, každá má jiná trápení i jiné radosti. Ještě jsem ale nepotkala žádnou maminku, pro kterou by neexistovalo téma uspávání. Problematika daleko složitější, než se na první pohled může zdát. Náš první uspávací rok byl naprostá pohoda. Naše malá usínala v klidu při kojení, usnula v kočárku, v nosítku i v autě a nemusela jsem nikdy nic řešit. Čím je ale naše holčička starší (nyní skoro dva a půl roku), není slovo pohoda úplně na místě. I když se vždy snažím zachovat klid, často podlehnu nastupujícím nervům a problém je na světě. A tak jsme si doma vytvořili systém, který nám uspávací rituály výrazně ulehčuje.

Naprostý základ pro nás je večerní rutina. Pokud jsme doma, opakují se jednotlivé kroky vždy stejně za sebou. Dcerka dostane večeři, po které si vždy může ještě chvilku pohrát. Mezitím jí připravím vanu a ke koupání nějakou zklidňující hudbu. Pak se hned přesouváme do ložnice, ze které (kromě občasného nočníčku) už nevycházíme. Vždy si také může vybrat knížku, kterou čteme tak dlouho na to, aby se vnitřně zklidnila a připravila na spaní. Dcera čtení naprosto miluje, a tak nám zabírá velkou část uspávacího rituálu. Malá se pak přesune do své postýlky a většinou si ještě vyžádá nějaké vyprávění. Má moc ráda, když si vyprávíme o tom, jaký byl uplynulý den a co všechno jsme zažily. Řekla bych, že s pravidelnou večerní rutinou chodí dcerka spát bez stresu a s pocitem jistoty.

Kromě již zmíněného čtení nám taky strašně moc pomáhá hudba. Tu naší holčičce pouštíme už od narození a vždy máme období oblíbených písniček. Někdy nám fungují písničky z pohádek, jindy třeba vážná hudba v podobě klavíru. Výhoda i nevýhoda je, že už si dcera sama dokáže říct, co chce a nechce poslouchat. Někdy se to hodí a někdy mi z jejích požadavků jde hlava kolem. Když vím, jaký má malá k hudbě vztah, je pro mě přirozené, že se stala součástí našeho uspávání.

A co když to přece jen nejde? Někdy prostě přijde den, kdy nepomůže nic. Přicházející frustrace a vztek ze mě dokážou udělat mámu, kterou nechci být. Pro takovou situaci mám obrovské doporučení. Pokud máte tu možnost, nechte partnera, ať vás vystřídá. Sama jsem si několikrát vyzkoušela, že odejít a nabrat nový dech je nejlepším řešením jak pro mě, tak i pro mé dítě. A to nejen u uspávání.

Michaela