Vánoce jsem si vždycky představovala jako čas klidu. Dokud jsem byla dítě a nemusela jsem se o nic starat, taky to tak bylo. Teď jako máma mám pocit, že je moje zodpovědnost, aby Vánoce byly dost vánoční a měly to správné kouzlo pro všechny členy rodiny.

V hlavě mi pořád běží, co musím ještě zařídit, jaký dárek mám koupit tchyni, kde letos koupíme vánoční stromek, a jestli se mi podaří to správné kouzlo očekávání přenést hlavně na své děti. Zní to náročně? Vsadím se, že každá máma si v tenhle čas připadá dost často vyčerpaná a na pokraji sil. Mám však několik osobních vychytávek, jak alespoň částečně předejít vánočnímu vyčerpání.

První je taková prevence už v průběhu celého roku. Vždy, když někdo mluví o něčem, co by si přál nebo mu chybí, napíšu si poznámku do telefonu. Když potom přijde čas začít shánět dárky, pro většinu členů rodiny mám vymyšleno. A i když náhodou nechám nákupy na poslední chvíli, ušetří mi to spoustu času a nervů s vymýšlením.

Co mi letos opravdu velmi pomohlo, bylo přehození některých bodů na partnera. Například shánění dárků pro jeho stranu rodiny nebo pro naše společné přátele. Nebo výběr vánočního stromečku. No a co, že nebude mít nahoře tolik větví. No a co, že je trochu křivý nebo nemá tak symetrické větve. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, že nám ženám občas dělá problém pustit kontrolu nad vším. Když to ale udělám, uvolní se mi alespoň malá část mojí kapacity na něco dalšího.

S čím stále hodně bojuji, jsou velká očekávání. Každý rok se těším na to, jak budou děti reagovat na ozdobený vánoční stromeček nebo na dárky vybrané s láskou. Jenže občas se stane hodně křiku a pláče místo radosti a smíchu. Přehlcení malých dětí může přijít mrknutím oka. A jak jsme tomu předešli minulý rok? Ježíšek k nám chodil už od rána. Hned po probuzení mělo každé dítě pod stromečkem jeden dárek. Novou věc si v klidu prohlédly, pohrály si s ní a nebyly zahlcené velkým množstvím dárků. V poledne jsme třeba dali ještě jeden dárek. Aby byl večer nejvíce výjimečný a splňoval požadovaný efekt, dárků tam bylo o něco více. S každými dalšími Vánoci jsme také zjišťovali, že dětem opravdu stačí tři, maximálně čtyři dárky.

Kromě toho, že nikdy nedělám vánoční úklid nebo si beru cukroví od babiček, tak si beru dny volna pro sebe. A to nejen před Vánoci, ale po celý rok mám vždy jedno odpoledne týdně, kdy nic nezařizuji, o nic se nestarám a jen jsem. Tento čas věnuji opravdu jen a jen sobě a věcem, které mě naplňují a dělají radost. Dát prioritu sama sobě je za mě úplně nejdůležitější bod a prevence všech stresů a přetížení. Možná tedy Vánoce nejsou svátky klidu. Ale klid pro mě už není hlavním cílem, ke kterému se musím propracovat. Klid pro mě znamenají momenty, kdy zpomalím, povolím tlak a připomenu si, že i tohle stačí.

Tereza